Informace o nás

Fotbalový Klub Česká Lípa byl založen v roce 1999. FK Česká Lípa je občanské sdružení,  jehož řídícím orgánem je sedmičlenný výkonný výbor. Ten byl nově zvolen na řádné valné hromadě koncem listopadu 2007. FK Česká Lípa je řádným členem ČMFS.

FK Česká Lípa se dokázal během své krátké existence propracovat z nejnižší soutěže, jíž je IV. okresní třída, do krajských soutěží. V roce 2004 získal titul krajského přeborníka, který jej posunul do republikových soutěží, respektive do divize, která je čtvrtou nejvyšší soutěží v České Republice. Pro město Česká Lípa a jeho okolí byl tento postup velmi významný, neboť po mnoha letech znamenal blýskání na lepší časy. Vždyť fotbal v České Lípě má velkou tradici. V 80. a 90. letech se v České Lípě hrála 2. liga a její utkání navštěvovalo 2000 diváků. Mnoho z nich má z těch dob zcela určitě v paměti slavné pohárové zápasy s těmi v tuzemsku nejslavnějšími kluby jako je Sparta Praha.

FK Česká Lípa se bohužel v této soutěži neudržel a po sérii těsných proher v jarní části ji po roce opustil a sestoupil zpět do krajského přeboru. Na tomto neúspěchu se podepsala především špatná přestupová politika, kdy mnoho hostujících hráčů nebylo pro klub potřebným přínosem. V této sezóně tak FK Česká Lípa bude usilovat o návrat do republikových soutěží a to se podařilo. V sezóně 2008-2009 hraje v divizi , skupina B Arsenal Česká Lípa s.r.o. jehož je FK s panem ing. Jiřím Jakoubkem spoluzakladatelem.

 

FK Česká Lípa to však není pouze A tým dospělých. Naopak, filozofií současného vedení je intenzivní práce s mládeží. V současnosti klub disponuje jedenácti mládežnickými týmy od přípravek přes žáky až po dorosty. Klub pravidelně obsazuje všechny mládežnické kategorie a dosahuje v nich mnohdy pozoruhodných výsledků.

Domovským stánkem FK Česká Lípa je Městský stadion u Ploučnice (informace o stadionu zde). Ten je majetkem Města Česká Lípa a klub jej používá ke své činnosti na základě nájemní smlouvy. Město Česká Lípa je významným partnerem FK Česká Lípa a zdá se, že po dlouhé době je vedení českolipské radnice fotbalu skutečně nakloněno. S pomocí města se daří stadion nejen udržovat , ale také postupně modernizovat. Po vybudování atletických sektorů, následovala rekonstrukce hlavní tribuny a v jednaní je výstavba protilehlé tribuny, kabin i umělé travnaté plochy.

 

Snahou FK Česká Lípa je postupně vytvořit silný perspektivní fotbalový subjekt. Cesta k tomuto cíli je dlouhá, avšak ne beznadějná. Základním krédem FK Česká Lípa je poctivost a obětavá práce všech jeho členů. Cítíme, že veřejnost začíná tento fakt vnímat, a proto věříme nejen v podporu fanoušků, ale také podnikatelských subjektů.

Historie fotbalovéhu klubu Česká Lípa

V roce 1927 byl v České Lípě založen pod názvem ČsSK fotbalový klub, jehož historie a účinkování v období do roku 1945 není zachyceno. Ve známost vešlo přerušení činnosti v období druhé světové války, pozdější historii klubu v roce 1985 zpracoval profesor Jaroslav Panáček, z jehož materiálu ohlédnutí za sedmdesáti lety fotbalu v České Lípě čerpá.

 

Po osvobození bylo na rychle upraveném hřišti u nádraží již 23. května 1945 sehráno první utkání s jedenáctkou osvobozenecké jednotky a následná odveta pak 3. června. Po těchto dvou utkáních se fotbalisté připravovali k novým soutěžím. Vrátili se obětaví funkcionáři ČsSK a obnovili fotbalový klub, který si již předválečnou činností získal jméno v severočeské kopané. V zájmu sjednocení tělovýchovy se sešli 11. června zástupci všech sportovních odvětví a vytvořili Národní tělovýchovný výbor jehož složkami se stal Sokol, DTJ, JPT turisté a vznikající sportovní kolektivy. Fotbalisté ČsSK připravovali hřiště u nádraží k zahájení činnosti. To se stalo utkáním 22. července, kdy českolipští hostili ligovou Čechii Karlín. Domácí nastoupili s hráči, kteří se vrátili do města a přihlásili se do klubu mezi své v sestavě: Cibulka - Votoček, Buchnar - Matoušek, Jar. Kočí, Lacina - Kvapil, Dolejší, Jirků, V. Čihák , Starý. Výsledek zněl 4:5, když branky dali Čihák (3) a Jirků.

 

ilustrační fotografie - Družstvo ženské kopané, r. 1995

Za necelý měsíc, už 19. srpna, sehráli českolipští fotbalisté první mistrovské utkání I. A třídy Pelikánovy severočeské fotbalové župy, kam byli zařazeni podle dřívější výkonnosti. A právem! Sehráli řadu pěkných vítězných utkání, ale horší to bylo u "zeleného stolu". Za uvolnění bývalých českolipských hráčů - teď ligových? - požadovaly kluby horentní sumy a neuznávaly právo návratu. Proto po skončení podzimního kola, když českolipští vybojovali 13 bodů při skóre 34:46 (5. místo), byla všechna utkání kontumována. Jaro přineslo sedm vítězství a jednu remízu, 15 bodů, ale i umístění na 13. místě před Slavojem Mladá Boleslav a tím i sestup! Tím horlivěji a s větší chutí se pustili do bojů v I. B třídě ročníku 1946/47. A výsledek? Dvacet vítězství, tři remízy a stejný počet porážek znamenal 43 bodů, skóre 159:53 a návrat do I. A třídy. V utkáních dalšího ročníku hráli naši fotbalisté důstojnou roli a po skončení se umístili na třetím místě a ze sehraných 24 utkání získali 32 bodů. Mezi tím bylo 31. 3. 1948 proklamováno slavnostním způsobem v Jiráskově divadle sloučení všech tělovýchovných jednot, sportovních a turistických spolků v jeden - Sokol. Sloučením sportů a tělovýchovy bylo nutno nově zorganizovat i fotbalové soutěže tak, aby lépe vyhovovaly změněným poměrům a proto byly vytvořeny nové soutěže - divize.

 

ilustrační fotografie - Žáci, roč. narození 1974/75 v roce 1989

První tři oddíly v I. A třídě se staly účastníky severní divize, tedy i Česká Lípa a to pod hlavičkou Sokol ČsSK. Teprve v prosinci bylo sjednocení dokončeno i hospodářsky a oddíl kopané se nazýval - Sokol Česká Lípa. V jednokolové podzimní divizi se českolipští neztratili a mezi dvanácti účastníky, z nichž sedm bylo z Prahy, skončili čtvrtí se 13 body a poměrem branek 26:26. Se zřízením libereckého kraje v roce 1949 došlo k přesunům i reorganizaci fotbalových soutěží, nejvyšší soutěží byla opět I.A třída, do níž bylo přijato 14 sokolských oddílů z celého kraje. Náš tým hrál v této soutěži opravdu dobře, po prvním roce měl bilanci 19 vítězství, 4 remízy a jen tři porážky, což znamenalo 42 bodů a impozantní skóre 114:32. A zajímavé bylo, že po pátém kole dne 16. 9. 1949 se spojili fotbalisté Sokola, Tatry B, ČSD, Včely, SNB a ČKD a vytvořili tak jednooddílovou jednotu s názvem Závodní sokolská jednota Spoza. Dobrá forma fotbalistů se v následujícím roce 1950 ještě zlepšila, českolipští se stali krajskými přeborníky s pětibodovým náskokem před Libercem, když z 22 utkání získali 37 bodů a skóre 78:21. Ještě v tomto roce následovala další změna názvu, Spoza totiž vstoupila 1. 1. 1950 jako jeden celek do Sokola Tatra, která obnovila po dvou letech nepravidelnosti svoji činnost. V jednotě se sedmi oddíly se kopaná stala dominující.

 

Dobrá forma českolipského krajského přeborníka se ještě více zvýraznila v následujícím roce. Sokol Tatra sice skončil v krajském přeboru na pátém místě (z 10 účastníků) s 19 body a poměrem branek 60:41, ale mnohem důležitější byl nově organizovaný pohár ke stanovení celostátní soutěže v kopané. Naši se dostali do semifinále proti Preciose Jablonec, zápas tehdy v Jablonci sledovalo 7000 diváků, a přes nerozhodný výsledek 1:1 i po prodloužení jsme losem postoupili do finále pro kvalifikaci do ligy. Finále se hrálo 12. 8. 1951 v Liberci opět před 7000 diváky bez branek a los vyzněl pro Koloru. Zápas byl ale svazem anulován a nařízeno finále dvoukolové. Prvé utkání se hrálo před návštěvou 4000 diváků 25. 8. v České Lípě a skončilo 1:1, v Liberci bezbrankovou odvetu sledovalo zase 7000 diváků a rozhodující třetí zápas v Jablonci 3. září se před stejnou návštěvou vyzněl 2:0 pro Koloru. Tím si zajistila postup do kvalifikace. Připomeňme si hráče, kteří tato památná utkání sehráli. Byli to Légl, Vrba, Malý, Sigmund, Kočí, Mach, Musílek, Kimla, Plášil, Šimek, Šedivý, Čihák, Plesar, Ďulík, Jirků, Láska a Příhoda.

 

ilustrační fotografie - S aktiní fotbalovou činností se loučí Ladislav Bahník v roce 2003 - děkují Miroslav Dalík a trenér Josef Šimon

V roce 1952 pokračovalo hledání nové organizace fotbalových soutěží, kromě krajského a okresního přeboru se hrála různá utkání podle průmyslových svazů a sektorů, přičemž rozhodnutí o přechodu hráčů do oddílů závodních sokolských jednot na svých pracovištích silně ovlivnilo výkonnost a změnilo sestavy. Sokol Tatra sehrál v krajském přeboru 1952 svých 22 utkání, 7 vítězství a tři remízy znamenaly 17 bodů a při pasivním skóre 43:53 z toho bylo 8. místo. Po minulé vynikající sezóně to byl rozhodně méně úspěšný rok, vysvětlitelný však zmíněným odchodem do závodní sokolské jednoty Železničáři, do níž se včlenila i celá městská sokolská jednota se svými oddíly. Zde se aktivizoval fotbalový oddíl, v roce 1952 vyhrál okresní přebor a po kvalifikaci s Českou Kamenicí, Rumburkem a Tanvaldem postoupil jako druhé českolipské mužstvo do krajského přeboru. Měl velké úspěchy i v sektoru dopravy.

 

Období roků 1953 - 58 znamená pro obě českolipská mužstva etapu velké rivality při bojích v krajském přeboru, tím spíše, že se hrálo na jednom hřišti - u nádraží - a vždy za velkého zájmu diváků. Obě mužstva hrála už pod novými názvy a to Spartak (od 1. 2. 1953) a Lokomotiva Česká Lípa. V deseti českolipských derby vybojovaných v těchto letech šestkrát zvítězila Lokomotiva, dvakrát Spartak a dvě utkání skončila nerozhodně při poměru 20:11 pro Lokomotivu. Pětiletá rivalita skončila tříkolovým přeborem 1957/58, kdy se přecházelo opět na systém podzim - jaro a krajský přebor se stal kořistí Lokomotivy s 52 body a poměrem branek 84:33. V jarním kole 1958 zvítězila Lokomotiva ve všech mistrovských utkáních doma i na cizích hřištích a postoupila do divize. Spartak skončil na 11. místě a společně se Slavojem Turnov sestoupil do I. B třídy. Následující ročník 1958/59 byl úspěšný, vítězný Spartak získal 32 bodů při skóre 67:32. V této sezóně hrála Lokomotiva v těžké divizní skupině s pražskými celky a skončila na 5. místě. O dobré kopané na hřišti u nádraží svědčí též výkony dorostenců, kteří se poprvé dostali až do ligy. Dorostenecká Lokomotiva zde odehrála jen 18 utkání, z toho tři vítězná a čtyři nerozhodná, ale na utkání s Duklou a Dynamem Praha se dlouho vzpomínalo. Zde je třeba připomenout že zásluhu na vzestupu kopané v Lokomotivě měl její, dnes již zesnulý, trenér Václav Ježek.

 

ilustrační fotografie - B mužstvo - 30.6.2003

Období rivality Spartaku a Lokomotivy zachycuje už konečný stav vývoje kopané v České Lípě, když roztříštěnost do drobných a malých kolektivů z let 1948 až 1952 (např. Sokol ČKD, pak Spartak 1948, S. SKEP 1948, S. Včela od 1949, Voj. SJ 1949, Sokol Dynamo od 1949, S. ČSSZ od 1951, Sokol ČSAD od 1951 a Sokol Sběrné suroviny od r. 1952), při naprostém nedostatku hřišť neprospívalo lepšímu vývoji kopané v našem městě. Proto došlo 9. listopadu 1955 ke sloučení všech českolipských jednot na dvě největší - Spartak a Lokomotivu, když původní návrh na jedinou - Slovan - neprošel! Na organické sjednocení českolipské tělovýchovné organizace se nedalo čekat dlouho. Vhodná doba dozrála, když se připravovalo nové územní uspořádání a bylo dokončeno začlenění do závodů. Rostla i potřeba nového sportoviště, přičemž akce "Z" ukazovala dobré předpoklady k dokončení výstavby. A kopaná, k níž vzhlíželi její přátelé s nadějí a perspektivou, dávala popud ke sloučení obou jednot, které měly velkou oporu v závodech a podnicích. Za podpory všech orgánů došlo k jednání v posledních měsících roku 1959 a konečně 20. ledna 1960 se konala výroční slučovací schůze, kde byl s paritním zastoupením bývalých jednot zvolen výbor sloučené tělovýchovné jednoty Spojené závody Česká Lípa. Fotbalisté jaro 1960 již hráli pod novým jménem, takže A mužstvo skončilo v divizi na 9. místě s 25 body a B mužstvo v I. A třídě severočeského kraje na 2. místě s 28 body.

 

V období připravovaného sloučení, na podzim 1959 došlo na ploše stadionu u Ploučnice ke dvěma historickým utkáním na něž nelze zapomenout. Nejprve 16. srpna 1959 sehrál Spartak historické první utkání na ploše stadionu se Slovanem Hrádek n. N. s výsledkem 5:1 (mistrovské utkání I.A třídy) a 29. října 1959 vystoupila poprvé a naposled Lokomotiva Česká Lípa na stadionu v utkání s reprezentanty ČSR, kteří hráli v sestavě: Stacho - Tichý, Popluhár, Novák - Pluskal, Masopust - Pavlovič, Moravčík, Molnár, Kačáni, Dolínský, střídali Schroif, Šafránek, Kvašňák. Trenérem byl Rudolf Vytlačil. Domácí Lokomotiva měla mužstvo: Kočí - Bašta (Dvořák), Mach, Langhans, Srbek (Doubrava), Nagy, Nenáhlo, Votava, Nýdrle, Krejčík, Suchan. Před návštěvou 6000 diváků zvítězili reprezentanti 7:1 čtyřmi brankami Moravčíka, dvěma Pluskala a jednou Pavloviče. Za posílenou Lokomotivu zaznamenal čestný úspěch Votava z pokutového kopu. A pak už zahájili českolipští fotbalisté novou etapu na dostavovaném stadionu pod jménem Spojené závody Česká Lípa, přičemž tento název nesla jednota i fotbal až do roku 1976.

 

ilustrační fotografie - Ladislav Bahník, dnešní tajemník klubu, ve 14 letech (1984)"

Nové územní uspořádání od 1. 7. 1960, znamenalo i nové uspořádání soutěží. Byly zrušeny divize a základem nové organizace už pro ročník 1960/61 se stal krajský přebor. Mužstvo SZ Česká Lípa "A" skončilo na pátém místě z dvanácti účastníků se 23 body. Druhé družstvo zařazené do I. A třídy bylo deváté, když dalo vyniknout zejména mladým hráčům. Péče o hráče a zlepšená práce s dorostem, ale zejména výrazně lepší práce trenérů a využívání tréninkového času, přinášely dobré ovoce. Dorostenecký celek dosahoval dobrých výsledků v kraji, kde většinou končil na třetím místě. A mužstvo bylo pět let úspěšným účastníkem krajského přeboru, ale toužený postup stále unikal. Do vyšších soutěží postupovali fotbalisté Chemičky Ústí (61 ČL pátá), Baníku Most (62 ČL opět pátá), Jiskry Jablonec (63 ČL jedenáctá) a Baníku Hrdlovka (64 ČL čtvrtá). To už se většina hráčů vyměnila a tak se první družstvo opíralo o Turzu, Légla, Pilaře, Voleského, Svobodu, Stejskala, Votavu, Musila, Mrázka, Nagyho a Janouška s trenérem Ludvou Hodonským. Brzy nato se postupně uplatnili i další, zejména Pokorný, Vavera, Popper a Slavík.

 

Sluší se připomenout, že 28. prosince 1962 se osamostatnila TJ Lokomotiva a na ustavující schůzi toho dne založila první dva oddíly - kopané a ledního hokeje. V sestavách SZ nedošlo k velkým změnám, neboť Lokomotiva počítala s náborem mladých fotbalistů, kterým by dala příležitost na hřišti u nádraží, kam směřovala svoji činnost. Za výkonnostní kopanou celku SZ chodilo na stadión, který doznával stálá zlepšení zejména před připravovanou okresní spartakiádou, mnoho diváků. První tým v ročníku 1964/65 severočeského přeboru podával dobré výkony, zejména utkání s Chomutovem, Ústím, Louny, Libercem a Litvínovem byla hojně navštěvovaná. Po skončení soutěže došlo k další reorganizaci a českolipská Spoza se opět dostala do divize, kde hrála společně s pražskými celky. Nástup byl impozantní, výhra v Hrdlovce 3:2, doma s Litvínovem 1:0, vítězství i v Chomutově 2:1, doma se Spartakem Ústí 1:0. Mužstvo se překonávalo a obsadilo v konečném účtování 8. místo s 26 body. O to se zasloužili Légl, Turza, Pilař, Vavera, Svoboda, Stejskal, Hocke, Vecko, Stiblík, Bolcek, Nagy, Slavík a další. Ale pak přišel ročník 1966/67, který znamenal sestup, když Česká Lípa skončila s 12 body až čtrnáctá, poslední.

 

V dalších dvou ročnících přeboru severočeské oblasti se dostalo družstvo Spozy opět do čela, v ročníku 1967/68 skončilo na druhém místě za Chemičkou Ústí a v ročníku 1968/69 na třetím místě za Spartakem Roudnice a Slovanem Varnsdorf. Třetí místo bylo vybojováno až v posledním kole výhrou nad Duchcovem, což znamenalo opětovný postup do divize. Sestavu v tomto ročníku vybíral trenér Miroslav Légl z těchto hráčů: Pokorný, Jandač, Svoboda, Vavera, Pilař, Král, Šíf, Popper, Bukaj, Jaroslav a Josef Průžkové, Kovač, Mazal, Nagy, Janoušek, Šimon.

 

ilustrační fotografie - Starší žáci v roce 1984 na lavičce v Doksech"

Divize v roce 1969/70 se zpočátku ukázala jako soutěž velmi těžká. Teprve ve čtvrtém kole prožili hráči pocit vítězství, když porazili Ostrov 2:0. Ale po seznámení se s novým divizním prostředím už pokračovali lépe a zejména vítězství nad Admirou, Břevnovem a Karlovými Vary byla úspěchem divizního nováčka a znamenala konečné 7. místo s 25 body. Druhé mužstvo prožívalo období dobré výkonnosti v I. A třídě v letech 1960-64 i 1966-68. Po sestupu do I. B třídy se zde sešlo s Lokomotivou a v letech 1969-73 opět docházelo k derby. Péče o dorost a žactvo, četné turnaje a hlavně trenérská práce s mládeží přinášely užitek ve výborné výkonnosti mládežnických celků i v dalších letech. I když dorost v sezóně 1967-68 na rok z krajského přeboru vypadl, v dalším ročníku se umístil jako pátý. Také žáci Spozy patřili mezi nejlepší v kraji, proto se v roce 1970 také kvalifikovali do zakládaného krajského přeboru. Díky dobrým výkonům žáků byl oddíl pověřen ve dnech 25. - 28. 6. 1970 uspořádat I. mistrovství ČR žáků v kopané, jehož vítězem se stala Sparta Praha.

 

Další divizní ročníky hrálo A mužstvo s pražskými a středočeskými celky, v ročníku 1970/71 skončilo na devátém místě s 25 body, ročník 1971/72 znamenal pokles výkonnosti, celkově 13. místo a loučení s divizí na pět let. Krajský přebor byl v té době těžkou soutěží, pro Spozu v těchto letech byl vyhrazen střed tabulky, ambicióznost některých mužstev (Kadaň, Lovosice, Litoměřice) vytvářela velkou rivalitu. Toto období bylo rozvojem kopané Dynama Doksy a derby v mistrovských utkáních přiváděla do varu diváky na obou hřištích. Teprve postup Dynama v roce 1974 do divize znamenal konec okresním derby.

 

V zimních měsících roku 1975 došlo k vytvoření nové koncepce tělovýchovných jednot v našem městě. Dosavadní TJ Spojené závody se rozdělila na dvě jednoty - Vagónku a Nářadí, přičemž Vagónka se zabývala sporty, které zůstali na stadionu a Nářadí mimo něj. V závodním klubu Jakuba Arbesa byla dne 18. února ustavena nová TJ Nářadí a o dva dny poté se konala výroční konference TJ SZ a poté následovala ustavující konference TJ Vagónka. Jejím předsedou byl zvolen ředitel stejnojmenného podniku Oldřich Havel. Od roku 1976 pak celých téměř na den 18 let českolipská kopaná dosahovala úspěchy i zklamání pod názvem VAGÓNKA.

 

Mužstvo dospělých usilovně bojovalo o postup a vedení v přeboru kraje, ale v konečném účtování pod novým názvem skončilo na druhém místě se ztrátou jediného bodu na postupující Sepap Jílové. Tím silnější motivace byla v ročníku 1976/77, do České Lípy přišli zkušení hráči Josef Vápeník (Most), Ladislav Kurucz (Mladá Boleslav) a Oldřich Juřina (Ústí). Zejména jarní část ukázala Vagónku v nejlepším světle, ze třinácti utkání jedenáct vyhrála a dvě remizovala, celkově získala 41 bodů a s šestibodovým náskokem před Kadaní postoupila do divize a v krajském přeboru se až dodnes již nikdy neobjevila. Zásluhu na postupu měl celý realizační tým v čele s trenérem Arnoštem Tušerem a hráčský kádr, který tvořili : Pavel Jandač, Václav Ješeta, Ladislav Stožický, Jiří Hromádka, Josef Vápeník, Ladislav Ipser, Petr Mazal, Ladislav Kurucz, Václav Váv ra, Stanislav Měrtl, Rudolf Novotný, Oldřich Juřina, Ing. Jiří Hendrych, Jiří Štěpánek, Rudolf Knespl, Jiří Šuma. A aby byla radost fotbalové Vagónky ještě větší, také dorost zvítězil v krajském přeboru ročníku 1976/77, když v předešlém ročníku postupoval z I. A třídy.

 

ilustrační fotografie - A na výletě - hrad Bezděz - leden 1984"

Družstvo Vagónky se stalo příslušníkem divize, ale rozhodně nevypadalo jako nováček. V prvním ročníku se umístilo na druhém místě, když zejména jarní tažení bylo vynikající. Postupující Spolana Neratovice své vedoucí postavení udržela. Rok 1979 znamenal postup do národní ligy, Vagónka totiž po dvouletém působení v divizi tuto vyhrála se 40 body před Meteorem Praha. O tento historický úspěch se pod vedením trenéra Arnošta Tušera a od ledna 1979 Jiřího Klínského, kdy celek nebyl v jarní části doma nikým poražen, zasloužili hráči: Pavel Jandač, Ladislav Martínek, Ladislav Ipser, Jiří Šturma, Stanislav Svěrák, Josef Vápeník, Petr Záleta, Jiří Štěpánek, Ladislav Kurucz, Bohumil Sekera, Pavel Rusínko, Oldřich Juřina, Petr Strnad, ing. Jiří Hendrych, Karel Kadaně, Zdeněk Vlk, Miloslav Vávra, Jaroslav Beran, Pavel Soukup, Milan Urdsik. Tak začalo období účasti fotbalistů Vagónky v národní lize a dalo základ i pro pozdější úspěchy, kdy patřila mezi nejlepší týmy kraje. Ve dvou ročnících národní ligy se Vagónka střetávala se soupeři s bohatou historií a tradicí, např. SU Teplice, Liaz Jablonec, Sp. Vlašim, Kovo Děčín a dalšími. V obou skončila na 7. místě, což bylo cenné zejména v roce 1981, neboť to znamenalo účast v nově se tvořící I. ČNFL Mnohá utkání tohoto období zůstávají v trvalé paměti příznivců, neboť stadion v České Lípě byl dlouhá léta nedobytnou tvrzí.

 

Období před šestnácti lety znamenalo pro VAGÓNKU vstup do druhé nejvyšší soutěže, kde dosahovala až do roku 1987 střídavých výsledků. Nejúspěšnější byl ročník 1985/86, kdy zisk 38 bodů znamenal čtvrté místo v tabulce. Ale jak to bylo od prvopočátku našeho prvního účinkování v této soutěži. První ročník znamenal 15. místo, sestupoval pouze poslední Tábor, nasbírali jsme pouze 22 bodů a se sedmi brankami byl nejlepším střelcem Fišer. Ročník 1982/83 znamenal posun na 12. příčku při zisku 28 bodů a skóre 40:40. Střelecky v mužstvu kraloval Jaroslav Kurej s osmi brankami a dle statistik Ladislava Kubáta byl v tomto období též nejpilnějším střelcem Vagónky, když vsítil 69 branek. Dále následují Stanislav Kouřil s 61 a ing. Jiří Hendrych s 38 brankami. Právě Kouřil svými sedmnácti brankami přispěl v další sezóně k pěknému pátéme místu v závěrečné tabulce I. ČNFL, kdy naši získali 31 bodů při poměru branek 46:42. Kolektiv v těchto letech vedli postupně trenéři Otakar Sokol, František Žůrek, František Cypris a Václav Rys. Kádr tvořili hráči: Zlámal, Jandač, Pintér, Nývlt, Lubas, Šanda Petr, Brejcha, Slavík, Kouřil, Houška, Doležal, Hora, Vápeník, Kurej, Smolík, Medynský, Bečvařík, Kubáň, Peterka, Fišer, Caudr, Havlík, Puhlovský, Soukup, Pešice, Ondra, Dvořák, Šerák, Kabát a Jantač.

 

ilustrační fotografie - A mužstvo dospělých asi v roce 1983"

Toto období znamenalo i značnou aktivizaci treninkového střediska mládeže, které bylo založeno v roce 1973 a vychovalo pěknou řádku talentů, kteří se od počátku osmdesátých let objevovali v ligové kopané, ale i v mládežnických reprezentacích. Jmenujme alespoň Dvořáka, Medynského, Košíka, Kabáta, Jurenku, Hapiáka, Hradiského, Jiřího Ješetu, Ladru a Šindeláře. O mládež se v té době staralo v oddíle téměř třicet trenérů a funkcionářů a TSM pracovalo pod vedením Jaromíra Hradiského, dále je třeba vzpomenout trenéry a vedoucí Bláhu, Přibyla, Kraťka, Jankoviče, Svobodu R. a P., Kulhavého, Moravce, Ješetu V., Kouřila, Havla, Pavlíka, Jelínka, Jánského, Borůvku, Mazala, Zátku, Kotěšovce, Kmocha, Pobjeckého, Najmana, Masného, Ladru, Ješetu, Hahna, Těšínského, Holého a další. Dorostenecký kádr, který v roce 1985 postupoval z krajského přeboru do II. dorostenecké ligy tvořili hráči Hradiský, Zelenka, Hynčica, Benedikt, Knejzlík, Žitný, Dostál, Skořepa, Šindelář, Moravec L. a P., Michl, Ješeta J., Nieslaník, Poláček, Sedláček a Dušánek. Také žákovský celek, který se stal v tomto roce přeborníkem kraje a skončil šestý na přeboru české republiky v Tachově, je třeba vzpomenout. O tento úspěch se zasloužili Szabo, Masopust, Ladra, Žižka, Hurych, Polák, Matějka, Ritschel, Picek, Jelínek, Vít, Michlík, Šimon, Kubásek, Hapiák a Švach. Mládežnické středisko Vagónky bylo v té době i pořadatelem mnoha žákovských turnajů, nejvýznamnější bylo finále Severočeského poháru žáků, které probíhalo v roce 1984 na stadionu Vagónky a v Kamenici u Zákup. Zvítězili žáci SU Teplice, naši byli druzí a za odměnu jeli na vyhlášený žákovský turnaj do Přelouče, kde nakonec skončili sedmí. Další roky byly organizovány v závěru prázdnin fotbalové dny Emila Stacha, na památku zesnulého předsedy Severočeského fotbalového svazu. Těchto turnajů se mimo jiné zúčastnili i pozdější vítěz křišťálové kopačky Jaroslav Kamenický (Ml. Boleslav) a účastník mistrovství Evropy v Anglii Vladimír Šmicer (Děčín), kteři byli shodou okolností vyhlášeni nejlepšími hráči svých kategorií v roce 1986. Pro dorostenecké celky byl organizován významný zimní turnaj, memoriál bývalého brankáře Karla Tamchyny, který dosahuje již svoje osmnácté pokračování.

 

ilustrační fotografie - A mužstvo v roce 1984"

Také další období působení družstva dospělých v I. NL se dá charakterizovat slovy jednou nahoře a podruhé zas dole. Čtvrtý rok v soutěži znamenal 12. místo při zisku 26 bodů a skóre 33:39. Největší úspěch v dosavadní historii našeho oddílu byl zaznamenán v ročníku 1985/86, celkově čtvrté místo v závěrečné tabulce za 35 bodů při skóre 38:31. Trenér Václav Rys a asistent Josef Vápeník spolu s vedoucím mužstva Františkem Matějkou, lékaři MUDr. Otakarem Cíchou a MUDr. Jiřím Truhlářem a masérem Janem Tesařem měli k disposici následující hráčský kádr: Zlámal, Sedlák, Cibulka, Hradiský, Nývlt, Bečvařík, Puhlovský, Šanda Petr, Šimek, Dvořák, Čermák, Kouřil, Kabyl, Holub, Houra, Ondra, Peterka, Kurej, Havlík, Medynský (odešel 4/86 do Xaverova), Pintér (4/86 do Varnsdorfu), Bubla (4/86 do Ústí), Houška R., Šindelář a Ješeta (teprve 16let). V této souvislosti je třeba připomenout naše dobré výsledky v českém poháru. V roce 1986 jsme postupně postoupili přes Kralupy (6:1), Liberec (5:1!!) a Plzeň (2:0), abychom byli vyřazeni až Duklou Praha, ale památný zápas se odehrál již v ročníku 1985, kdy utkání se Spartou skončilo nerozhodně a až na penalty jsme byli vyřazeni. Tehdejší střetnutí sehráli Zlámal, Čermák, Nývlt, Puhlovský, Šanda Petr, Kabát, Pintér, Kurej, Kabyl, Kouřil, Houra, střídali Bečvařík a Medynský a na lavičce byli připraveni Hradiský, Šimek a Bubla. Ročník 1986/87 byl posledním, který Vagónka v lize ukončila. Trenérského žezla se podruhé ujal František Žůrek, v mužstvu ukončil činnost František Zlámal, odešel i Cibulka, Čermák, Havlík, Kurej byl pět měsíců na vojně a posily Soucha, Hamřík a Růžička s mladíky Jurenkou, Dostálem a Hynčicou spolu s Pavlem Šandou dokázaly uhrát pouze 13. místo s 27 body. Poslední utkání s VOKD Poruba, s prohrou 0:1, jak se později ukázalo, bylo ovlivněno a tak sedmý rok působení Vagónky ve druhé nejvyšší soutěži skončil ve 13.kole dne 7. 11. 1987 na hřišti v Táboře a remiza 1:1 byla poslední v této soutěži pro naše barvy. V té době na stadion chodilo kolem 1000 diváků a našimi soupeři byla dnes ligová Plzeň, Opava, Liberec, České Budějovice, Teplice, Brno, druholigové Ústí, tehdejší Gottwaldov, Havířov, Frýdek-Místek, dále pak Xaverov, Chomutov, Slušovice, Mladá Boleslav a Tábor. Rok 1987 byl vůbec smolný, již začátkem ledna přišla smutná zpráva, že dlouholetý lékař MUDr. Otakar Cícha zemřel v nedožitých 56 letech. Také nový, ambiciózní trenér Stanislav Procházka neměl po vyloučení ze soutěže koho trénovat, takže ukončil v oddíle činnost. Disciplinární komise fotbalového svazu po zasedáních 5. a 12. listopadu 1987 vynesla tvrdé tresty. Vagónka Česká Lípa byla vyloučena ze soutěže. Mnoho hráčů v té době z České Lípy odešlo, ale nezbývalo než se připravit na druhou národní ligu (později ČFL), která se od ročníku 1988/89 začala v našem okresním městě hrát. Za zmínku ještě stojí, že podzimní neukončenou část začali v České Lípě hrát další noví hráči a to brankář Vácha, záložníci Šusta, Janíček a útočník Čermák, který se vrátil z Plzně.

 

ilustrační fotografie - TJ Vagónka (19??), nejste pamětníky této fotografie? Nevíte, kdy byla pořízena? Pokud ano, napište na náš email fkclipa@seznam.cz"

Historii po našem pádu je třeba začít připomenutím shánčivé práce tehdejšího výboru po hráčích, kteří budou tuto soutěž moci hrát. Nejpříjemnější bylo, když se dobrovolně přihlásil bývalý hráč Děčína Karel Andok, který tehdy působil ve Verneřicích a bez jakýchkoliv podmínek přišel v začátcích pomoci. Bylo mu tehdy už 38 let, ale pro Vagónku znamenal zejména v podzimu velkou zkušenost. V současné době opět působí na Děčínsku. Jinak bylo mužstvo poměrně mladé a tak trenéři Svoboda a Mazal s vedoucím Pavlíkem, se kterými krátce spolupracoval i Štěpánek, měli mnoho starostí. Kádr mužstva v II. národní lize tvořili Vácha, Studihrad, Andok, Weis, Bubla, Šanda Pavel, Janíček, Chalupník, Souček, Dušánek, Hapiák, Ješeta, Moravec Petr, Barda, Kabát, Novák, Romančin, Lauda, Fojtů, Sedláček, Roubal a postupně po odpykání trestu se zapojovali Holub, Nývlt, Kurej, Šimek, Peterka a v průběhu sezony dále i Juska, Košík, Pintér, Skořepa, Kosťun, Dostál, Michlík, Ladra a Sup. Jako hlavní trenér soutěž dokončil Jar. Vejvoda. Třetí nejvyšší soutěž Vagónka hrála pět let, první tři se pohybovala ve středu tabulky, přesněji kolem 10. - 11. místa, ročník 1991/92 znamenal 14. místo, což bylo v tehdy již osmnáctičlenné soutěži poslední místo se záchranou. Ročník 1992/93 znamenal sestup až do divize, 17.místo a návrat České Lípy do soutěže, která se hrála naposledy v ročníku 1978/79, tedy před téměř 15 lety. Toto období zaznamenalo zančnou trenérskou i hráčskou obměnu, trenérsky zde působili Vápeník, Mazal, Hlinčík, Jankovič, Kohout (ten nejdéle), Kubáň, Nývlt a Slavík. Hráči přicházeli a odcházeli a do kádru se postupně zařadili následující: Szabo, Jelínek, Machač, Sefzig, Vrkoč, Vít, ing. Hendrych, Pavlovec, Picek, Hradiský, Zelenka, Benedikt, Plaček, Šindelář, Folprecht, Šimon, Hurych, Martinka, Novotný, Barvíř, Šanda Petr, Jeníček, Korolus, Stupka, Rataj, Jandač, Škoda, Žižka, Klain, Myšička, Svoboda Martin, Líbal, Juríček, Hamšík, Bílek, Vrabec, Majstorovič, Stránský, Hoštička, Hnízdil, Sychrovský a Čerkalov. Nejlepším střelcem v období působení v II. NL byl Jaroslav Kurej, který dal za tři roky 38 branek a potom odešel do Blšan. Byl i nejlepším střelcem v éře fotbalové Vagónky, v jejím drezu dal celkem 69 mistrovských branek, následují ho Kouřil s 61 a ing. Hendrych s 38 brankami, toho ale předstihl později už v SK a 1. FC Brümmer Jan Sanytrník (44). Období po vyloučení ze soutěže kladlo velké nároky i na funkcionářské zázemí, po dlouholetém předsedovi fotbalového oddílu ing. Janu Přibylovi se v době působení v II. lize a ČFL vystřídali pánové Novák, ing. Kmoch a Hradiský, kteří spolu s dalšími členy výboru měli velké starosti s finančním a materiálním zabezpečením činnosti klubu, protože fotbalu se v České Lípě přestalo fandit a i dařit. Zejména po společensko politických změnách v závěru roku 1989 nebylo ve městě podniku, ale ani podnikatele, který by fotbalu nejen fandil, ale i finančně nebo materiálně jej podpořil a když podpora nebyla ani od města, došlo k tomu nejhoršímu, Česká Lípa skončila v divizi, tedy soutěži ekonomicky méně náročné. Je ale třeba říci, že menší pokusy o získání sponzorů zde byly, částečně se podařilo spolupracovat s německou firmou JABE, bývalého hráče České Lípy Jaroslava Berana, kontakt se připravoval i na firmu RIGO, ale nakonec rok 1993 zajišťovala sponzorsky firma CAC pánů Karlíka a Čapka.

 

Při této příležitosti je třeba připomenout, že z klubu se neztráceli obětaví členové, kteří pracovali ve výboru FO, nebo s mládeží. Zde jmenujme pány Matějku, Jelínka, Kubáta, Kotláře, Hamadu, Nerada, Borůvku, Přibyla M., Chába, Truhláře, Tesaře, Porta, Kadaněho, Najmana, Kotěšovce, Jánského, Zátku, Ješetu V., Pavlíka, Šimona, Filipiho, Ladru, Havla, Těšínského, Kucra, Čiháka, Domastu, Šrajera, Sameše, Podešvu, Hiermana, Bahníka, Hodonského, Nývlta, Svobodu R., Pobjeckého, Klinderu, Dyka, Melzra, Mareše, Marka, Moravce, Skládaného, Rataje, Trůbla a Kunerta. Od roku 1993 dále u mládeže pracovali pánové Šanda Pavel, Hejda, Nehonský, Kudža, Kouřil, Nagy a paní Čiháková. Podzim 1993 odstartovala Česká Lípa v divizi, předsedou FO se stal Petr Slavík, trénovat přišel Josef Jebavý s asistentem Pavlem Soukupem a cílem bylo hrát dobrý fotbal a v rámci možností čeřit vodu v čele skupiny. Do divize nastupoval hráčský kádr: Hradiský, Szabo, Hnízdil, Šanda Petr, Dušánek, Ladra, Rataj, Bubla, Šimek, Diviš, Jeníček, Martinka, Škoda, Sychrovský, Šimon, Jandač, Barvíř, Hapiák, Michlík, Juríček a Picek.

 

ilustrační fotografie - Dorostenci v roce 1986

Konec roku 1993 a začátek roku 1994 byl poznamenán velkou aktivitou tehdejšího předsedy FO Petra Slavíka, a s ním i Františka Matějky, v jednání o další budoucnosti fotbalu v České Lípě. Bylo známo, že českolipský podnikatel pan Jaroslav Brümmer je velkým fandou a příznivcem kopané, přičemž se spolu s dalšími partnery v podnikání angažuje ve Spartě Krč, která ale v Praze měla slabé návštěvy. Proto byla snaha získat pana Brümmera pro spolupráci do České Lípy. Po několika jednáních se začala situace příznivě rýsovat a první výsledky potvrdila valná hromada TJ Vagónka Česká Lípa dne 18. 1. 1994. Předně byla schválena změna názvu jednoty na SK (sportovní klub) Brümmer Česká Lípa. V klubu ukončil činnost oddíl basketbalu a od února 1994 se osamostatnil i oddíl lehké atletiky. A tak v SK Brümmer mimo fotbalu od této doby působil ještě oddíl lyžování a asociace sport pro všechny. Navržené změny názvu a stanov byly zaregistrovány Ministerstvem vnitra ČR dne 22. 2. 1994 a tak následně poté, když nedošlo ke spolupráci se Spartou BB Krč, byla svolána další valná hromada, nyní již nového SK Brümmer Česká Lípa, která jednak zvolila nový pětičlenný výbor ve složení pánové Slavík, Brümmer, Matějka, Kubát a Hradiský, ale zejména došlo k založení společnosti s ručením omezeným 1. FC Brümmer Česká Lípa, kde SK měl třicetiprocentní podíl a byl zastupován panem Františkem Matějkou. Zdá se, že tento krok byl nejvýznamnějším krokem v poválečné historii klubu. A naplnila se , byť se štěstím, i tehdejší slova pana Brümmera, že by chtěl Českou Lípu vidět do dvou let ve II. lize, tedy tam, odkud byla v roce 1987 vyloučena.

 

ilustrační fotografie - B mužstvo v roce 1990

Pojďme ale ke sportovní činnosti v divizi, kam Česká Lípa vstupovala se snahou bojovat o čelo tabulky, což se po podzimu podařilo. Úkolem jara, zejména po změnách uvedených výše, byla snaha o dostižení vedoucího celku divize - Děčína. Jarní kádr mužstva byl výrazně posílen, v první chvíli přišlo i dvanáct hráčů druholigové Krče, začal spolupůsobit i trenér Jaroslav Dočkal (působil jen krátce) a nápomocen v práci byl i bývalý československý representant a trenér Ladislav Novák. Mužstvo nakonec doplnili Macek, Krejčík, Vinš, Košík, Ludvík, Kavaleňa, Drahoš a Smetana. Jaro bylo pro náš celek příznivé, do rozhodujícího utkání s Děčínem v pořadí předposledním, jsme nastupovali s bilancí dvanácti vítězství a jedné remizy v Brozanech. Nebýt podzimních domácích proher s Litvínovem (hrálo se v Děčíně pro uzavřené hřiště za pohárovou inzultaci) a Rudnou mohla být situace vyrovnanější. Přesto se na derby s Děčínem, prvním celkem tabulky, připravovala velká fotbalová show. Pan Brümmer zajistil složení hymny klubu, kterou v premiéře před zápasem zazpívala Heidy Janků. Po krásné výhře 2:1, za čtyřtisícové divácké kulisy, nám chyběl jeden bod. Poslední kolo v Děčíně hostili Slovan Varnsdorf, domácí nezaváhali a zvítězili. Nám se nevedlo v Litoměřicích (remiza) a tak postupoval Děčín. Bilance ročníku 1993/94 byla 47 bodů (naposledy vítězství za 2 body) skore 67:22 a celkově druhé místo dva body za postupujícím Děčínem. Nejlepší střelci ročníku Juríček 10, Šimon 9.

Do dalšího ročníku divize, kde jediným cílem byl postup do české fotbalové ligy, šel 1. FC Brümmer s novým trenérem Františkem Myslivečkem, asistentem byl nadále Pavel Soukup, vedoucím mužstva Václav Trtík a novým masérem Josef Černý. Kádr mužstva v podzimní části byl doplněn zejména o Jana Sanytrníka, dále přišli Martin Šrejl, Igor Soroka a z dorostu talentovaný Radek Benc. Podzim znamenal dobrý nástup a náskok před druhým Rakovníkem před jarními odvetami. Navíc pro jaro bylo mužstvo doplněno o velmi kvalitní hráče, přišli Petr Kirchsbaum a Michal Jiráň. Naši hráli ve velmi náročné B skupině divize, kde o čelo mimo již zmíněného Rakovníka (nakonec postoupil i on ze druhého místa) bojovaly i silné celky Litvínova, Teplic B a Neštěmic. Ze všech pěti divizních skupin získala Česká Lípa v druhém ročníku působení v divizi nejvíce bodů - 79, dala i nejvíce branek - 96 (3,2 za zápas) při 18 obdržených (0,6 na zápas). Nejlepšími střelci byli Jan Sanytrník s 26 a Josef Vinš s 18 góly. Na závěr sezony byla vyhodnocena i nejlepší trojice 1. FC a vítězi se stali Sanytrník, Vinš a Juríček. Lípa se vrátila po dvou letech do ČFL a očekávala své soupeře v ročníku 1995/96.

 

Tým 1. FC Brümmer vstupoval do české fotbalové ligy opět s novým vedením a taktéž některými novými hráči. Trenérem se stal Jaroslav Dočkal, asistentem Pavel Soukup, vedoucím Václav Trtík a maserem opět dlouhodobě působící Jan Tesař. V podzimní části hráčský dres oblékali Pavel Hradiský, Petr Macek (závěr podzimu dobře odchytal v Mělníku), Marek Juska, Petr Vrabec, Pavel Košík, Roman Ladra, Vladimír Juríček, Marek Vít, Jiří Šindelář, Josef Vinš, Martin Hapiák, Martin Šimon, Radek Miřatský, Vladimír Sedláček, Jan Sanytrník, Michal Jiráň, Richard Sitarčík, Vladimír Jeníček, Jaroslav Barvíř, hostoval zde Stanislav Salač, přišel i Karel Jarolím na jaře Aleš Vaněček, Zoran Jovanoski, Jaroslav Vodička, Stanislav Krejčík, Pavel Kýček, Vlastimil Rataj a Petr Jeník.

 

ilustrační fotografie - Mladší žáci B v červnu 2004

Tento soutěžní ročník české fotbalové ligy, která měla 18 účastníků, byl velmi silně obsazen. Všeobecně se předpokládalo, že o postup bude bojovat pět účastníků a to Dukla Praha, Pelikán Děčín, Lázně Bohdaneč, náš 1. FC a SK Chomutov. To se také stalo pravdou a pro nás bylo potěšitelné, že po podzimu byl 1. FC Brümmer Česká Lípa v čele tabulky. Vstup do jarní části nebyl nejlepší a tak ztráta bodů na Slavii B a porážka v Horních Počernicích znamenala velké nebezpečí a vyrovnání v čele soutěže. Závěr jara přinesl zklamání, nerozhodné výsledky v Českém Brodě a Chomutově a domácí porážka s Duklou Praha znamenaly konec ambicím na 1. místo a ztrátu přímého postup do II. ligy. V mužstvu se celkově vystřídalo 28 hráčů, tři z nich hráli jen několik minut, ale Martin Hapiák odehrál nejvíce, tedy 33 zápasů. Na Českou Lípu zbylo druhé místo, čtyři body za postupujícími Lázněmi Bohdaneč. Zisk 78 bodů, skóre 89:29 znamenalo nejvíce nastřílených branek v soutěži a také nejlepšího střelce soutěžního ročníku. Stal se jím Michal Jiráň s 20 góly, za ním se umístil Jan Sanytrník, který soupeřům vsítil 18 branek. Česká Lípa vyhrála i v návštěvnosti, sedmnáct domácích zápasů shlédlo 36700 diváků, což je průměr 2159 na zápas. Srovnatelnou návštěvu měl ještě Děčín - 30100, ale další celky byly na poloviční úrovni. Celkem ČFL vidělo za rok 185470 diváků, takže v České Lípě to byla jedna pětina. Je třeba připomenout, že dobré návštěvy byly v České Lípě i v obou ročnících divize, v sezoně 1993/94 přišlo 12105 diváků, v následující potom 21750.

 

Vzpomínáme-li na českolipskou kopanou, nesmíme opomenout i Ty, kteří se výrazně podíleli na vytváření zázemí pro hráče i realizační týmy. Byli to zaměstnanci správy stadionu. Pomineme-li desítky bezejmených, kteří pečovali o sportoviště u nádraží (dnešní Lokomotiva), tak alespoň několik jmen ze stadionu u Ploučnice, jak se stánek kde dnes naši fotbalisté hrají nazývá. Nelze zapomenout Jana Zuzaňáka a jeho manželku, kteří zde strávili nejvíce času, dále to byl Václav Ješeta, František Dostál, Jaroslav Diviš, Vladimír Pobjecký s manželkou, paní Jánská, Kotková, Kucrová až k dnešnímu Jaroslavu Mikysovi. Ti a mnozí další se přičinili o to, že kopaná měla své zázemí. Nelze nevzpomenout i hlasatele na našem stadionu, snad čtyřicet let tuto činnost vykonával pan Ladislav Mužík, pak přišel Stanislav Michalička, to zejména když jsme byli ve druhé lize, aby nastoupili mladíci, nejprve Tomáš Karlík a po něm až do dnešní doby ing. Josef Hamada.

 

ilustrační fotografie - Dva z mladších žáků - červen 2004 - záložník Zbyněk Štainer a  brankář Martin Bahník 

V létě 1996 se Česká Lípa připravovala na další ročník ČFL, ale dva týdny před zahájením soutěží bylo všechno jinak. Z první ligy odstoupil Cheb, byl nahražen Bohemians a tak se 1. FC Brümmer z druhého místa dostal do II. ligy. A bylo nutné posilovat. Na podzimním úspěšném působení ve II. lize se podílel realizační tým ve složení Josef Jebavý, Pavel Soukup, Jan Tesař a hráči Pavel Hradiský, Petr Macek, Miroslav Štěpánek, Zoran Jovanoski, Roman Ladra, Aleš Vaněček, Martin Hapiák, Vladimír Juríček, Vladimír Blüml, Josef Vinš, Marek Vít, Marek Smola, Michal Jiráň, Karel Vokál, Radek Miřatský, Stanislav Kadlec, Robert Caha, Jaroslav Kamenický, Jan Míl, Petr Jeník a Petr Rydval. Po podzimní části skončila Česká Lípa na 8. místě se 23 body a skóre 19:17. Nejlepšími střelci po podzimu jsou Jiráň a Vinš se čtyřmi brankami. Podzim na našem stadionu vidělo 22235 diváků, což je překrásný průměr 2780 na utkání.

Fotbalový klub 1. FC Brümmer má v soutěžním ročníku 1996/97 celkem 10 družstev. Od podzimu bylo rozpuštěno B mužstvo, jehož hráči odešli do oddílů v okolí, dále jsou zde tři dorostenecká družstva hrající divizi a oblastní přebor a pět žákovských celků. Raritou je družstvo ženské kopané, které sartuje taktéž ve druhé lize a celkem úspěšně. O jeho založení se v polovině osmdesátých let zasloužil Vladimír Pobjecký, ženy navázaly na tradice ze šedesátých let, kdy se hrálo pod hlavičkou Sedřeza Česká Lípa.

 

Českolipský fotbal dosahoval zejména v posledních dvaceti letech výrazných úspěchů, je jasné, že všichni hráči se nemohli uplatnit v družstvech na stadionu u Ploučnice. Někteří odešli výše, ale desítky našich odchovanců nebo dlouholetých hráčů působí v oddílech po celém severočeském regionu i mimo něj. V závěru dnešního sedmdesátiletého vzpomínání si připomeňme, které celky posílili borci, kteří prošli našimi družstvy, zejména mládežnickými.

 

V republikových soutěžích působí: Pavel Medynský - Jablonec n. N., Jiří Ješeta - Lázně Bohdaneč, Roman Jurenka - Blšany (Libočany), Karel Machač - Neratovice, Jan Beránek, Stanislav Kadlec - Mělník, Radek Mynář - Horažďovice (Dukla Praha B v Příbrami) Jaroslav Kurej- Děčín (Modrá), Jaroslav Barvíř - Brozany, Jiří Šindelář - Jablonec (Mladá Boleslav), Pavel Košík, Martin Šimon, František Picek, Martin Žižka, Roman Švarc, Ladislav Šerák - Slovan Varnsdorf, Petr Moravec - Motorlet, Pavel Dostál - Milevsko.

 

Kluby v nejbližším okolí posilují: Oblastní přebor Jiskra Nový Bor - Szabo, Stupka, Rataj, Vrabec, Dušánek, Durdil, Pobjecký, Jandač , Benc. I.A třída - Dynamo Doksy: Valeš D., Bahník, Jelínek, Folbrecht, Líbal Vl., Krs, Pekárek, Jestřebí-Provodín: Halgaš, Cibulka, Šanda Petr, Smetana, Martinka, Romančin, Kolínský, Šafránek, Ješeta, Hurych, Michlíkové, Zátka, Novák,, Barda, Beránek Jar., Domasta, Slavík . Stráž pod Ralskem: Svoboda Jaromír, Holý, Knejzlík, - Cvikov : Suchiak, - Býčkovice Škoda. I. B třída - Jablonné: Šanda Pavel, Milkoda, Musílek - Dubice: Šedivý, Volenec, Kalenda, Patka, Nehasil, Novotný, Jelínek, Mazal, - Sloup: Dvořák, Bělohubý, Novotný, Štěpánek, Korolus - Skalice: Záruba, Hlavinka - Mimoň: Kopecký, Vocásek, Vít, Slejška, Heindörfer, Marek, Fenyk, Hruška a další v nižších soutěžích. Také na trenérském poli ve vyšších soutěžích působí v okrese bývalí hráči Vagónky, František Kubáň (Jiskra Nový Bor), Josef Vápeník (Cvikov) a Václav Ješeta.

 

Podklady zapůjčili pánové Ladislav Kubát, Petr Kotlář, Ladislav Pavlík a Pavel Hradiský, jímž děkuji za spolupráci, stejně tak Jaroslavu Panáčkovi za historii čtyřiceti poválečných let. Sestavil Jaromír Hradiský - 1997.
Ilustrační foto z archivů pánů L. Bahníka, M. Dalíka a J. Hradiského.